golem
buhler
dibaq
orlicko
smidl
golempress
oez
Real d
Zamberk
trailer

Nejbližší akce

Star Wars: Poslední z Jediů 2D (CZ tit.) ÚTERÝ

19.12.2017 od: 20:00

Thelma 2D (CZ tit.) STŘEDA

20.12.2017 od: 20:00

Ferdinand 3D (CZ dab.) ČTVRTEK

21.12.2017 od: 17:00

Trailer k filmu

STAR WARS: Poslední z Jediů

Newsletter

Pokud chcete dostávat novinky, zadejte prosím Váš e-mail, podle toho jestli chcete dostávat newsletter měsíčně, nebo týdně

týdně:
měsíčně:

O divadle

Roky ubíhaly, usilovná práce ochotníků neustávala, touha po vlastní budově Thalie neochabovala. Po první světové válce se činnost znovu vzkřísila, pilně se hrálo, sháněly se finanční příspěvky.

Vedle hraní na malém jevišti na Modré hvězdě se ochotníci rovněž scházeli v malé přilehlé místnosti zvané „kufr“ k besedám, při kterých hlavní téma patřilo výstavbě divadla. „Kufr“ se často rozhlaholil tóny „Žamberských písniček“ od zdejšího učitele a skladatele písní Františka Šaška. V této době zavítal na služební cestě do Žamberka tehdejší ministr školství a národní osvěty Dr. Markovič, kterého ochotníci pozvali k přátelskému posezení. Seznámili ho s plány a rozpočtem budoucího divadla. Získali od něho příslib na finanční pomoc v hodnotě 20 000 Kč. Sbírka z roku 1924 vynesla ještě 30 000 Kč.

V roce 1920 chtěli ochotníci získat část Vojáčkových sadů jako stavební místo pro Divišovo divadlo. Ještě v roce 1923 církev, ani památkáři nebyli proti, ale obec zde stavbu nedovolila. Až v roce 1924 padlo rozhodnutí, že se divadlo postaví tam, kde stávala chalupa č.39 pana Smutného. Divadelní budovu navrhl architekt Skřivánek z Čáslavi. Stavba byla zadána místnímu staviteli Eduardu Kovaříkovi, staviteli tzv. Lidového domu – orlovny, později Panoramy.

Členové spolku naložili 30 dubna 1925 v lomu „Pod skalama“ 55 vozů kamenem, který tam byl připraven pro stavbu divadla. Nejvíc bylo koňských povozů ze Žamberka, ale také přijely kravské povozy z Helvíkovic, Líšnice, Kunvaldu a Lukavice. Vozy byly vyzdobeny chvojím a stuhami. Druhý den, 1 května 1925 v 9 hodin, vyjel průvod podměstím, pokračoval pod zámkem, okolo náměstí, kde se přidala kapela p. Krčmáře z Kunvaldu. V Nádražní ulici míjel školu, původní místo pro stavbu divadla, dojel na stanoviště, kde bylo složeno 200 m3 kamene. Uspořádaná sbírka vynesla ještě 1 200 Kč.

V říjnu 1925 byl stanoven rozpočet na stavbu a zařízení divadla v hodnotě téměř 700 000 Kč, ale celkový skutečný náklad dosáhl 1 milionu Kč.

Večer před oficiálním položením základního kamene, dne 22 května 1926, se členové spolku sešli „v parečku“, kde položili věnec ke kříži k uctění památky bývalých členů. K podobné vzpomínce se odebrali do kostnice, na židovský a městský hřbitov. Delegaci ochotníků přijal na zámeckém hřbitově v zastoupení p. Charlese Parishe ředitel panství p. Knap. Na hrob Johna Parishe, který již v roce 1824 podporoval ochotnickou činnost, a to v době kdy na jiných panstvích tyto projevy vlastenectví byly potlačovány, byl položen věnec a kytička pomněnek.

Za účasti okolních ochotnických spolků a mnoha význačných hostů byl 23 května 1926 slavnostně položen základní kámen. Již o 5 hodině ráno budila kapela z Kunvaldu občany, aby si uvědomili, že tento den se stává mezníkem v historii města. Po koncertu na náměstí vychází v 10 hodin od zámecké brány průvod okolo náměstí, Nádražní ulicí na staveniště. Hlavním řečníkem za spolek je pan učitel Antonín Dojiva. Do kamene, který dodal kameník O Fiedler starší, byly vloženy listiny zaznamenávající současnost ve městě. Zároveň se vybralo 6 500 Kč. Sen ochotníků se po 58 letech od zrodu myšlenky na vlastní stánek začal uskutečňovat.

V rekordní době, za 7 měsíců, byla stavba dokončena a Divišovo divadlo bylo slavnostně otevřeno premiérou Tylovy „Fidlovačky“ dne 5 prosince 1926. Mnoho nadšenců vložilo do tohoto úsilí obrovskou práci a značné finanční částky u Městské spořitelny, půjčku zaručovali svým majetkem – p. Josef Bakeš, Ing. Karel Hübner, Josef Charfreitag (zvaný Ferda), Oldřich Dvořák (hodinář), Ludvík Michalička, velkou zásluhu na zdaru měl i ředitel spořitelny p. Miroslav Chrtek.

Od domu k domu se chodilo s pokladničkami, aby občané přispěli na divadlo, spolek prováděl sbírky formou prodeje symbolických cihel. Stavba byla i nadále zadlužena a postupně splácena z vybraného vstupného. Po deseti letech provozu budovy hrozil její prodej církvi se záměrem přetvořit ji v modlitebnu. To přinutilo ochotníky k aktivitám a k rychlému uvádění premiér. Až doba protektorátu a její inflační tendence v hospodářství přináší uhrazení dluhů. Divadlo se „výhodně“ pronajímalo kulturním akcím německé posádky, která sídlila v žamberských kasárnách. Finanční závazky jsou postupně „umazávány“. Na konci války je divadlo bez dluhů. Dluh, který měl být splacen do 30 let, byl splacen o 11 let dříve. Během války sloužilo divadlo i jako kino, po válce bylo promítání zrušeno.

Po roce 1948 omezují ochotníci činnost, budova chátrá, nevytápí se, vlhko ničí kostýmy, kroje, dekorace.

V roce 1951 se budova dostává do správy a vlastnictví Závodního klubu národního podniku Mosilana. O rok později se poprvé opravuje omítka, o čtyři roky nato jeviště, zřizuje se divadelní točna, provádí se částečná oprava elektrické instalace.

Roku 1961 je budova svěřena ROH, tehdejšímu podniku Kovostav (později Elitex, dnešní Rieter), na režii, údržbu, provoz přispívají i další podniky ve městě.

V roce 1964 probíhá rekonstrukce kotelny na pevná paliva, v letech 1975 – 77 je budova uzavřena. Neúplná rekonstrukce divadla na víceúčelové kulturní zařízení stála 2 500 000 Kč a jednotlivé organizace města se na ní podílely 18 890 odpracovanými hodinami. Budova byla slavnostně otevřena 20 dubna 1977 žamberskými ochotníky ve spolupráci s Lidovou školou umění.

Roku 1988 byla provedena úprava fasády za novou, krytina střechy nahrazena ze dvou třetin měděným plechem.

V roce 1991 je zřízena Městem Žamberkem Příspěvková organizace, která budovu provozuje, i když ta zůstává v majetku závodního výboru.

V roce 1998 je budova převedena bezplatně do majetku Města Žamberka. V noci z 8 na 9 února 1991 je divadlo zasaženo požárem od zkratu na elektrické instalaci. Oheň zasahuje strop a trámy nad balkonovou šatnou, postupně i nad balkonem. Správcem objektu je začínající požár včas odhalen, následky odstraněny, provoz brzy obnoven.

V roce 1993 se mění způsob vytápění z pevných paliv na dva automatické plynové kotle, je vystěhován z bytu správce budovy a v získaných prostorách zřízena Divadelní kavárna.

V roce 1997 je jeviště od hlediště odděleno tzv. protipožární oponou, je provedena úplná rekonstrukce provazišť jeviště (z dřevěných konstrukcí kovové), místo původního osvětlení (systém „Vohralík“ z roku 1926) je namontována soudobá technologie jevištního osvětlení, kabina osvětlovače přemístěna na balkon, je dodán EPS systém – protipožární signalizace, z estetického pohledu se řeší sál i předsálí s bustou Prokopa Diviše.

V roce 2000 je do budovy pořízena technologie EZS – systém proti vloupání, v roce 2004 jsou vyměněny promítací přístroje pro kino a v roce 2005 je opraveno parkoviště pro návštěvníky.

Dne 21 12 2005 byla podepsána trojstranná smlouva mezi Spolkem divadelních ochotníků Diviš, Městem Žamberkem a Fidikem Žamberk o výpůjčce nebytových prostorů, která upravuje bezplatné užívání Divišova divadla pro potřeby spolku na 20 let.

Po té co budova divadla v roce 2006 oslavila své osmdesátiny, velmi krásně připomenuté koncipovaným pořadem místního Spolku divadelních ochotníků DIVIŠ, byly připravovány vlastníkem budovy - městem Žamberk významné změny v interiéru objektu.

V roce 2007 byl sál divadla ozvučen novým audio systémem v kvalitě Dolby Digital za využití dotace ze Státního fondu kinematografie ve výši 50% z celkových nákladů 1,5 mil. Kč. Zbytek hradilo město z vlastních prostředků.

V roce 2009 se podařilo v rámci projektu MAS Orlicko získat dotaci 900.000,- Kč na výměnu sedaček Divišova divadla a v návaznosti na to následoval v témže roce výběr vhodné projekční kanceláře pro interiérovou architekturu (P6 Projekt architekti s.r.o., Praha) s následným zpracování interiérové studie foyer, sálu a divadelní kavárny, která vycházela z historických původních projektových dokumentací budovy a dobových reálií. Tím započala příprava a v roce 2010 byla fyzicky zahájena rozsáhlá rekonstrukce vnitřního interiéru sálu a divadelní kavárny.

28.6.2010 se konala poslední akce a ihned poté začala demontáž původních tmavě rudých koženkových sedaček, celoplošného koberce a současně bylo strháno plastové soklové obložení bočních stěn – vše z poloviny 70.let minulého století a 12 let starého akusticky tlumícího jutového zákrytu bočních stěn nad plastovým soklem.

V prázdninovém období léta 2010 se kromě pokládky nového koberce a montáže nových dřevěných sedaček s látkovým potahem v decentní „divadelní vínové“, provedlo nové akustické obložení stěn divadelního sálu při zachování jeho původního reliéfu s barevným laděním odpovídajícím době výstavby divadla, dále statické zajištění pódiové předprsně včetně výměny prkenné podlahy jeviště, rekonstrukce elektroinstalace sálu, výměna ventilátoru a úpravy vzduchotechniky a statické zajištění stropu sálu. Rovněž byl vybudován bezbariérový přístup do sálu.

Slavnostní otevření nově zrekonstruovaného sálu bylo provedeno za masivní účasti veřejnosti a sdělovacích prostředků v předvečer oslav výročí vzniku Československa dne 27.10.2010 a to premiérou hry Skleněný zvěřinec v podání SDO DIVIŠ. Kapacita sedadel sálu sice klesla ze 347 na 303 návštěvníků, tím se však zvýšilo pohodlí návštěvníků a také jejich chuť se vrátit zpět do důstojného stánku kultury.

Rekonstrukce divadelní kavárny si poté, co došlo v červenci 2010 k havárii na vodoinstalaci sociálního zařízení divadla s následným vytopením celého suterénu, kde byla kavárna umístěna, žila vlastním životem. ¨

Byla zahájena v srpnu 2010 a to vzhledem k nehodě v rozsáhlejší podobě než původně plánované. Došlo ke kompletní změně interiéru, rozšíření prostor o klub Uhelna, k výměně elektroinstalace, rozšíření kuchyně a nákupu kompletního jejího zařízení, doplnění vzduchotechniky, rekonstrukce sociálního zařízení. V současné době (2013) je v kavárně nájemce s široko-daleko vyhlášenou kuchyní, takže „přijďte ochutnat a pobejt“.

Výše uvedené stavební investiční akce, které dosáhly hodnotu díla blížící se hranici 8 mil. Kč, však nebyly tím posledním, co se v budově divadla událo. V roce 2012 se dočkalo významné životní etapy i kino provozované v témže sále. Žamberské kino vstoupilo definitivně do digitálního věku. Byla namontována technologie umožňující sledovat digitální filmy ve vysokém obrazovém rozlišení 4K nejen ve formátu 2D, ale i ve velmi módním a postupně se rozšiřujícím formátu 3D. S doplněním audiosystému a jeho certifikačním nastavením se kino v Divišově divadle, Žamberk stalo jedním z nejmodernějších nejen pro široké okolí, ale i v České republice. První slavnostní videoprojekce proběhla dne 5.října 2012 oscarovým titulem Avatar a samozřejmě ve formátu 3D. Celkový náklad dosáhl výše 2.4 mil. Kč za využití dotace 0,4 mil Kč ze Státního fondu kinematografie.

Město Žamberk v souběhu realizovalo z pohledu celkových nákladů sice zanedbatelnou, ale významově však nutnou a potřebnou investici 190.000,- Kč v podobě rekonstrukce všech toalet v budově. Tím byla završena další etapa postupné revitalizace pro občany Žamberku a jeho okolí tolik významného „kulturního stánku“.

V současnosti na konci roku 2016 se rozjíždějí také přípravy na úpravy v zázemí pro personál a účinkující. Pěkné a příjemné změny se udály v době minulé pro tuto postarší dámu, kterou je budova Divišova divadla. Změny, které jsou na prahu daleké cesty za pobavením, ale také poučením lidí všeho věku.

Divišovo divadlo tak žije svůj bohatý kulturní život, kterému svojí aktivní účastí můžete přispět i Vy – jeho návštěvníci.

Za poskytnutí fotografií děkujeme Městskému Muzeu Žamberk.
Za poskytnutí textu (historie divadla) děkujeme ochotnickému spolku Diviš.

 

Webing.cz - webhosting, webdesign Infotip.cz - informaèní a vyhledávací server
Copyright © 2013 - 2017 FIDIKO - filmy, divadla, koncerty